Jednou z cest, jak ovlivňovat kvalitu prostředí okolo nás, je kromě jeho fyzického vytváření také zabývání se způsobem, jak ho vnímáme.
Veřejný prostor není v první řadě fyzická forma, ale situace. Situaci tvoří hmoty, děje a lidé.
Situovanost v prostoru je jedním ze základních parametrů existenciálního zakotvení člověka.
Proč hledat vztah mezi architekturou a poezií? Například tehdy, kdy hledáme, jak navrátit architektuře její humanistickou roli, její lidský rozměr.
Tvorbou architektury nemusí být pouhé
stavění fyzických objektů, ale v podstatě
také jakékoliv ovlivnění vystavěného prostředí okolo nás….
Pučerová, Klára (ed.), Veřejný prostor.CZ, Galerie Jaroslava Fragnera, 2017
Myšlenka přenesení posledního vídeňského ateliéru Zbyňka Sekala do Prahy vznikla bezprostředně po umělcově smrti a její autorkou byla kurátorka expozice Marie Klimešová.
Otázka umísťování výtvarných objektů do veřejného prostoru je v našich současných městech dlouhodobým problémem.
Architektura v historii vždy hrála v existenciálním rozměru bytí jednotlivce i ve společenském paradigmatu doby důležitou roli.
Definování ideového obsahu města jako nezbytná součást a východisko územního plánování.
Řeka jako veřejný prostor současného města
Role materiality v současné výtvarné tvorbě jako možný zdroj zkušenosti pro současnou architektonickou tvorbu.
Lidská touha po trvalosti hraničí s neskromností. A neskromnost je v rozporu s možností trvalosti.
Stejně jako v ostatních oblastech života společnosti je i pro rozvoj měst jedním ze stěžejních principů udržitelného rozvoje recyklace.
Výsledný navrženy relief je symbolem vyzařování, šíření informace z vnitřního středu do dáli. Objekt je tvořen shlukem plastickych fragmentů dohromady se skládajících do tvaru kříže.
Tématem je nejčastěji minimální prostor ve smyslu životního prostoru, samostatnou oblastí je pak minimální prostor jako kategorie uměleckého směru minimalismu.
Prvotním, legitimním a většinou jediným účelem cesty ve smyslu objektu je vytvoření bezkolizní plynulé trasy pro přesun z místa na místo.
Současná podoba světa, společnosti i života jednotlivce se ubírá směrem k fragmentárnosti a roztříštěnosti, na úkor kontinuity a lineárnosti…
Přirozenost, samozřejmé prolnutí krajiny, lidských sídel a životů, je pro zdejší oblast (kanton Graubünden) charakteristická.
Míra a způsob trávení volného času ve městě úzce souvisí s rolí veřejného prostoru.
Způsob života společnosti a jednotlivců utváří podobu města, stejně tak jako podoba města zpětně ovlivňuje způsob života lidí v něm.