Přicházíme, více či méně, zdaleka. Z jiného města, jiné země. Z jiného místa, jiného času, jiné společnosti, jiného života. V hlavě vlastní myšlenky. Na práci, na rodinu, na to, co se stalo dnes ráno, co plánujeme na večer. Blížíme se k místu, které se na první pohled nijak neliší od okolí. Na druhý je zřejmé, že se s ním něco stalo. Obvyklé obrazy změnily svůj význam. Situace mluví a žádá si naše porozumění. Odchylka od všednosti mění naše vidění a nahlížení. Vidíme dům, který je, respektive kdysi býval, obyčejným domem, v běžném českém městečku. Žila v něm rodina, ne snad obyčejná, ale v mnoha ohledech žijící všední život. Rodina Palachových, do které se narodil Jan. Dům je proťatý hranou. Jako ztělesněná podoba hrany zla je dnes symbolem. Před padesáti lety byla ale hranou skutečnou, i když ne fyzickou. Hrana, která se vlomila do rodného domu, je zastřešujícím motivem celého památníku. Je metaforou situace zlomu, okamžiku uslyšení výzvy a osobního rozhodnutí na ni reagovat. Ostří hrany zla zasáhlo dům zvenčí, rozvrátilo domov, rodinu, vnitřní svět člověka. Ale zároveň bylo silou hodnoty domova a reakce člověka zastaveno. Hrana se stala výzvou, která zde byla uslyšena a vnitřní silou jednotlivce krajním způsobem zodpovězena. Ostří hrany zůstává a stává se výzvou k aktuální osobní odpovědi současnosti.

Jan Palach Memorial Vsetaty
The memorial created from transformed birth house, new museum and garden, symbolises the situation when the edge slices into the life of a land, and with it the challenge to which Palach responded to the victim. Symbol stimulates us to listen for the challenges of today, and our personal reactions to them. Edge of evil emptied the house. The table which resisted evil is homage to the mother and the family. Blinded windows are a reminder of isolation. A torso of steps led to non-exist Jan’s room.