Prostor je koncipován jako parkové pobytové náměstí. Nemá být primárně náměstím reprezentativním, promenádním – tuto roli plní nedaleké Havlíčkovo náměstí, způsobem odpovídajícím zejména blízkosti významné budovy radnice. Cílem bylo vytvořit přirozené místo pro běžné aktivity lidí – odpočinek, potkávání se, komunikace, čtení si, studování venku, piknikováni, společenské hry, drobné kulturní akce. Nabízí prostor pro všechny skupiny lidí v okolí – maminky s malými dětmi, starší lidi, studenty. Principem je dobrovolnost míry zapojení do sociálního kontaktu. Řešení umožňuje jak intimnější oddělený pobyt v klidové části, tak postupné zapojování se buď pouze přes optický kontakt až k aktivní participaci. Náměstí je prostorově orientované: Směrem ke škole vzniká (opticky, pocitově i provozně) plně otevřený prostor, zapojující objekt a tedy i život školy do prostoru náměstí, který ale zároveň otevřeně komunikuje se středem samotného náměstí. Směrem k ulici Roháčově se prostor postupně orientuje naopak do vnitřku náměstí a vytváří tak intimnější klidné prostředí. Architektonický koncept předpokládá, že v prvním plánu je náměstí vnímáno jako jednotná celistvá plocha. Teprve v druhém plánu je čitelné jemné vymezení řádu jednotlivých ploch na základě povrchů. Tyto pak vymezují jak architektonické kompoziční členění, tak organizaci jednotlivých funkcí v náměstí. Funkčně je náměstí rozděleno na čtyři dějové zóny, toto členění je však nenásilné a v architektonické kompozici se nijak výrazně neuplatňuje.