Konečným cílem tvorby architektury není vystavění architektonického objektu, ale vytvoření místa pro bytí člověka. Toto bytí se naplňuje v jednotlivých situacích lidského života. Lze tedy říci, že architektura se ustavuje teprve v žitých situacích.
Situace stolu s knihou, stojícího u okna, obsahuje veškeré základní atributy architektury, a současně reprezentuje jednu z elementárních lidských událostí. Stůl u okna znamená existenci domu. Kde je stůl s knihou, je i člověk. Okno činí součástí domu okolní svět. Kniha na stole může být hlavním úběžníkem časoprostorové situace. Je jejím nejmenším detailem, zároveň však dokáže obsáhnout nejširší kontextuální celek. Architektura se v knize stává textem a obrazem. Kruh se uzavírá.